Je adventní neděle. Lidé pálí svíčky a tráví čas společně s blízkými. Já zapaluju možná tak žehličku a trávím čas s péřovou prachovkou.
Vánoce by nebyly Vánoce, kdyby nad okny nevisela světýlka. Synchronizované věšení světýlek je pro někoho jako elegantní tanec. Pro mě je to každý rok boj o holý život. Když už jsme u těch oken. Moje máti zbožňuje takové ty samolepky typu vločky, chaloupky, sněhuláci a další podobné nesmysly. Ale co to všechno obnáší, to už je věc druhá. Je to takový silový trojboj s názvem “Mytí oken v prosinci” – sníh, mráz a geniální nápad, že letos to fakt uděláme.
Sportovci se neobejdou bez vánočního ranního běhu. A já? Já běžím s odpadkovým košem do popelnice, která má přimrzlé víko, a když ho otevřu, všechen napadaný sníh přistane na mně.
V koupelně nám plave večeře, kterou musím nějak zkonfiskovat, a proto si beru potápěčský oblek a brýle. Mít kyslíkovou bombu s ploutvemi, tak můžu vyrazit s profesionály někam do moře. Kapr sebou vrtí, skáče piruety a já s ním. Koupelna komplet promočená a páchnoucí rybinou se stala napodobeninou doupěte vodníka.
Při vytírání podlahy bytu sleduji curling v televizi a posouvám se v rytmu jako závodníci na ledě. Na dlaždici v kuchyni narazím na velký tmavý flek – drhnu rychle a silně. Jsem jako oni.
Přichází na řadu triatlon, neboli třídění, praní a věšení prádla. Tohle všechno mi zabere celý den, ale není konec. Vytrvalostní disciplínu zakončuji tetrisem. Pečlivě skládám trička, kalhoty a spodní prádlo do nejefektivnějších komínků a hromádek.
Když složím poslední tričko a slavnostně se opřu o gauč, dojde mi, že jsem asi opravdu přehnala trénink. Místo pocitu vítězství cítím jen to, že mi právě začíná další disciplína: regenerace. Nejlépe do příštího prosince.
Šťastné a veselé!
Autor: Studentka s potápěčským kurzem do koupelny
Napsat komentář