Žáci z 2.S měli za úkol napsat slohovou práci na téma Dokonalá škola. Zde je deset nejlepších prací.
Filip Dvořák
Asi před týdnem jsem zapnul televizi. Diskutovalo se (tam), zda mají žáci ve školách dostatek pohybu. Jako řešení bylo navrhnuto pravidelné cvičení o přestávkách. Je bez debaty, že děti trochu nebo i více pohybu potřebují. Je však třeba podívat se na problém jako na celek.
Většina dětí jsou při nástupu do školy plné energie a touží víc než kdy dřív po troše pohybu. Odezva ze strany učitelů je pak vždy stejná, a to: “Nehoupej se na té židli!” nebo: “Neběhejte po chodbách!”. Děti jsou pak označovány za “hyperaktivní” a jsou jim nuceny léky, které je zklidní. Z rychlých střel, které nevydrží sedět na jednom místě, se pak stanou hlemýždi, co se z toho místa pomalu ani nedokáží zvednout.
Dnes, po více než 150 letech od zavedení povinné školní docházky, jsme po dlouhém zkoumání dospěli k tomu, že se děti nehýbají dost a musíme je k tomu začít nutit. Ironií je, že kdybychom neproseděli tolik hodin v lavicích, nikdy bychom nedosáhli dostatečného vzdělání na to, abychom zjistili, že je to vlastně úplně špatně.
Těžko říci, zda bude škola někdy dokonalá. Třeba za 1000 let vědci zjistí, že smysl vesmíru neexistuje, a škola potažmo celé lidstvo budou zničeni. Na to si ale budeme muset počkat.
Až k vám tedy přijde učitel se slovy: “Děti, vstávat a cvičit!”, tak nevstávejte, on si to, dříve nebo později, stejně rozmyslí.
Sabina Motrincová
Je pondělí ráno a já jdu do školy. Ovšem je jedno, kdy do ní přijdu. „Autobus mi nemůže ujet… Čeká přece na každého,” pomyslím si. Ale opak je pravdou! Autobus zavře dveře a ujíždí mi přímo před nosem. Odhodlaně sedám na kolo a vyrážím směr “dokonalá škola”. Gymnázium Milevsko.
Do školy vcházím udýchaná úderem jedenácté hodiny dopoledne. V naší dokonalé škole je totiž jedno, v kolik přijdeš do výuky. Učitelé se radují z každého žáka, který do výuky dorazí. Uvaří mu kakao nebo čaj, nabídne zákusek či chlebíček a hodí mu nohy na stůl.
Na gymplu si jsou všichni rovni, a tak si tykají žáci i vyučující.
„Sabino, jdeš se mnou?” zeptá se mě spolužačka Anežka.
„A kam jako?” ptám se zvídavě a v tu chvíli mě Anežka táhne do bižule.
Naše učebna biologie je totiž kouzelná. Stačí ukázat prstem či si na něco pomyslet, a v tu chvíli se objevíte třeba v žaludku slona, nebo na lístku kopretiny. V geografii pro změnu stačí ukázat prstem na glóbus a okamžitě se přesunete na reálné místo, na které prst ukázal.
Fyziku přednáší sám Newton, který v kabinetě sedí hned vedle učitele češtiny Jana Amose Komenského a ptá se ho: „Jendo! Víš že jablko nepadá daleko od stromu?” a Komenský na to: „Isaacu, já jsem učitelem národů! A dobře vím, že jablko nepadá daleko od stromu…”
„Crrr… Crrr… Crrr…” dochází mi, že ležím ve své posteli, a dokonalá škola rázem zmizela v hlubinách snů.
Matyáš Hrych
Dokonalá škola. Když se řekne tento termín, většina lidí si řekne: „To neexistuje,” ale co když ano, ale ani si to neuvědomujeme?
Pod termínem dokonalá škola si každý člověk představí něco jiného. Někdo si představí školu, kde se nic neučí a jsou zde pouze volné aktivity, někdo školu, kde je možnost seberealizace, nebo školu, kde se učí vše, prostě 100 lidí, 100 chutí.
Pojďme se ale zamyslet, jestli pod tímto termínem nedokážeme najít něco, na čem se většina lidí shodne.
Lidé si občas neuvědomují, k čemu vlastně taková škola slouží, a proč do ní chodíme. Škola nás má připravit na život, naučit nás spousty důležitých věcích, ale učíme se zde také věci, které někdo z nás nikdy nevyužijeme. Co by ale měla mít škola, by byla dokonalá?
Ve škole se máme učit, tudíž si položme otázku: „Musí tedy škola obsahovat nejmodernější technologie, nabídku dvaceti jazyků na výuku, moderně vypadající budovu?”
Ano, bylo by skvělé mít toto všechno, ale na účel, který má škola plnit, je každá škola dokonalá, protože zajišťuje vše, co je třeba na naplnění hlavního účelu, čímž je naučit mládež znalosti do života a připravit je na život samotný.
Lucie Janušková
Jednoho krásného dne nám náš učitel dal za úkol napsat fejeton na téma “Dokonalá škola”. Fejeton je samozřejmě můj oblíbený žánr, jelikož považuji za velice zábavné psát sloh ve formě, kterou vidím poprvé v životě, a zrovna na téma, které nemám tušení, jak uchopit.
Jak by vypadala dokonalá škola?
Tak zaprvé, v dokonalé škole by se rozhodně nepsal fejeton na tak vykutálené téma. Sedím téměř hodinu u počítače a vymýšlím, jak mám sakra napsat ten fejeton a náramně se při tom bavím.
Pokud bych chodila do dokonalé školy, určitě bych tušila, jak mám pojmout jakýkoliv fejeton beze strachu z toho, že dostanu za pět. V dokonalé škole by přeci byli dokonalí studenti, kteří by vždy věděli co a jak.
Pokud bych chodila do dokonalé školy, byla bych dokonalý student a určitě bych nepsala fejeton pošesté, přičemž všech pět předchozích pokusů by nebylo neúspěšných.
Kdybych byla dokonalý student z dokonalé školy, neseděla bych teď, v půl desáté večer u počítače a nesnažila bych se napsat nějaký fejeton, a pokud ano, byla bych při tom velmi šťastná, protože by mě, jakožto dokonalého studenta, vše okolo školy velice bavilo a působilo by mi to pocit štěstí.
Kdybych byla dokonalá studentka v dokonalé škole, určitě by mi můj dokonalý učitel mého milovaného českého jazyka dal zítra jedničku, a jelikož bych byla dokonalá studentka, ta jednička by byl ještě dvakrát podtržená.
Jenže já dokonalá nejsem. Nikdo není dokonalý. Dokonce ani moje milovaná škola, ani náš učitel na češtinu.
Každopádně myšlenka dokonalosti je velice zajímavá, ale za jakou cenu bychom byli dokonalí? Stojí dokonalost a bezchybnost za to všechno, co bychom pro to museli podstoupit?
Barbora Stejskalová
Učíte se celé večery, opakujete si o přestávkách a jste si jistí, že látku ovládáte téměř dokonale. Jenže občas stačí jen malé nedostatečné téměř a máte špatnou známku.
Můžeme se snažit, jak chceme, ale špatné známce se za celou školní docházku nevyhneme. Každý tu „špatnou“ vnímá jinde, pro někoho je to trojka a pro jiného až pětka, společné však máme to, že když ji dostaneme, je to pro nás frustrující, zklamání hodné a všelijak nepříjemné, nejen kvůli reakcím rodičů. Občas stačí opravdu málo a už jsme získali známku, která nám z mnoha důvodů nestačí.
Proč být zbytečně vystresován kvůli pouhému ověření znalostí, které, jsme-li k sobě upřímní, do pár týdnů stejně zapomeneme? Navíc když místo, ve kterém jsme udělali chybu, si pamatujeme ze všech informací nejzřetelněji? Běžíme, máme rozvázané tkaničky, zakopneme o ně a příště už si dáme pozor, abychom je měli zavázané. Z chyb se člověk učí, pokud žádné nedělá, jen stěží se někam posune. Ale kdo by je chtěl dělat, když se za ně trestá špatnou známkou?
Jestli se nepletu, tak i z chyby, jako je rozvázaná tkanička, pramení nějaký odpovídající trest, například v podobě odřeného kolene. Proč by jím tedy, v případě chyb v testu, namohla být špatná známka?
Klára Šifaldová
Škola, někteří si pod tímto názvem vybaví zdlouhavé hodiny, sem tam oživené přestávkami. Škola nás má naučit důležité věci do života. Musíme absolvovat několik let studia, abychom dostali po konci učení papír, který potřebujeme k získání dobře placené práce. A věřit, že nás doprovodí až do začátku důchodového věku.
Dnešní systém učení je přesně daný, jak budete věci dělat podle jediného postupu, protože ostatní jsou špatně, ale výsledek je stejný. Tento postup vidíme v matematice, ale nejen v ní. Učitelé se nad žáky rozčilují, proč nedávají pozor v jejich hodinách. Chyba je, ale na obou stranách.
Učitel nedokáže oživit hodiny a udržet žákovu pozornost. Student má mít aspoň úctu k učitelům, ale i ke studentům, kteří se snaží vyniknout v daném oboru. Je zde také nedostatečná příprava na život, všichni potřebujeme zjistit, jak si vzít půjčku nebo hypotéku, jak nakládat s penězi atd.. Známky jsou velice stresující součástí života žáka a učitele. Žák může strávit několik hodin učením, ale jeho snaha je marná. Vyučujícího také stále nebaví dávat špatné známky a dokola vše opakovat. Studentům také chybí rozvíjení jejich talentů. Škola jejich zájmy strčí až na poslední místo, kde se k nim studenti nemusí vrátit. Mnoho žáků si stěžuje, že je škola nebaví nebo jsou každý den unavení, proč hned s učením po uběhnutí povinné školní docházky neskončí? Vzdělání je pro nás důležité, jak by svět vypadal, kdyby tu byla mnoha nevzdělaných lidí? Jako planeta opic?
Každý člověk je určený k jiným věcem, každý má své potřeby a zájmy. Studenti by se mohli vzdělávat, v čem by chtěli a v čem by mohli být užiteční. Svět potřebuje lidi, kteří vynikají v programování, umění, designu nebo dokonce v podnikání. Tohle by bylo mnohem účinnější než, když by se učili to, co je nebaví. Mohli by se učit svým tempem nebo pomocí dnešní moderní technologie od nejlepší učitelů.
Pod pojmem dokonalá škola si každý představí něco jiného, někdo tradiční české školství, žádnou školu nebo kouzelnou školu v Bradavicích. Na dokonalé škole se nedokáže shodnout nikdo, protože každý má své vlastní ideje, které jsou samy o sobě originální. Všichni jsme originální a jedineční, ale ne dokonalí.
Jedna malá otázka na vaši kreativitu, ať ji rozvíjíte: Jak by vypadala dokonalá škola podle vás?
Josefína Zárubová
Dokonalá škola. Dokonalá škola? Dokonalá? Existuje vůbec něco takového? Není to samotné spojení nesmysl? Už jen proto, že do ní chodí stovky lidí různého věku a povolání a každý má svou představu o „dokonalé škole“.
Pro někoho to je automat na Pepsi zdarma, pro někoho rychlá Wi-Fi, někdo by uvítal třeba pravidelné krmení holubů.
Pro školníka představují dokonalou školu žáci, pohybující se po chodbách ve filcových papučích vypůjčených z prohlídek nějakého zámku a ve volných chvílích leštící okna.
Pro učitele jsou to studenti, kteří hltají každý předmět (hlavně ten jejich) a jen co se vrátí domů, vrhnoucí se na další látku z jejich učiva, třeba psaní fejetonu.
Pro ředitele zase studenti, kteří svými výsledky a docházkou perfektně zapadají do tabulek.
Pro žáky jsou to učitelé zásadně chodící do svých hodin o půl hodiny později, nejlépe nepřicházející do hodin vůbec.
Pro kuchařky jsou to žáci s nadváhou, kteří se nadšeně vrací k jejich okýnku s prázdným talířem a přidávající si další porci jejich výborného jídla.
Pro rodiče je to budova, kam brzy ráno vyhodí své nezvladatelné děti a vyzvednou si je tak akorát na večer, navíc obohacené o nové znalosti.
Dokonalá škola je mýtus. Co člověk, to názor a požadavek.
Já bych se přikláněla k tomu krmení holubů…
Martina Zborníková
Když se řekne slovo škola, většina si vybaví výuku protkanou těmi příjemnými chvilkami mezi hodinami, tzv. přestávkami. Někteří si ze školních lavic vybaví i příjemné zážitky. Člověk se ale musí učit, aby nemusel v budoucnu vykonávat manuální namáhavou práci.
My máme hezkou barevnou a útulnou školu, cítím se v ní dobře. Je tady příjemné domácí prostředí vstřícných učitelů, kteří se nás snaží toho hodně naučit. Škola je základ života řekl J. A. Komenský a myslím, že se to v téhle škole dodržuje. Některé předměty jsou mi příjemné, ale některé mě vlivem učitele moc nezajímají a jiné jsou pouze jako odreagování.
Výuka by se dala zlepšit tím, že by si sám žák mohl zvolit předmět, který by chtěl vypustit a nahradit ho nějakým užitečnějším. Podobnou možnost získáváme ve třetím a čtvrtém ročníku, kdy si můžeme zvolit povinně volitelné předměty. Zajímavé je také to, jaký vliv má na výuku vyučující. Můj učitel na informatiku je člověk znalý svého oboru, je chytrý a dokonce i vtipný., Díky své vtipnosti si dokáže získat pozornost a přízeň žáků. Dokonce díky vtipům dokáže vybruslit z těžké situace, kdy si neví rady.
Pokud bych měla shrnout, tak je patrné, že na výuku má vliv nejen přístup žáků k oborům, ale i prostředí a přístup vyučujícího nebo také podání látky žákům. Žádná škola není ale dokonalá, ani my nejsme dokonalí, takže takové to asi nikdy nebude, ale přesto si myslím, že se ve škole můžeme naučit i spoustu užitečných věcí.
Adam Žalmánek
Dokonalá škola je něco, co by si každý žák i učitel přál, ovšem takové štěstí zažijí během školních let jen jednotky žáků. Způsobeno je to třeba tím, že učitelé a žáci mají na „ideální školu“ rozdílný názor. Zatímco ideální škola pro žáky je nic nedělat, pro učitele je to naopak a chtějí, aby žáci dělali vše, co učitelé sami určí.
Ve výsledku to dopadne tak, že učitelé ani žáci nejsou spokojeni. Za takový problém mohou jednak zastaralé vyučovací metody, jednak samotný přístup žáků k učením a samozřejmě i učitelé v přístupu k žákům. Svým způsobem za to mohou všichni.
Možností řešení je spousta. Z těch nemorbidních je to domácí výuka; přejít na jinou, ideálně soukromou, školu; ale nejjednodušší je pokusit se vzájemně respektovat. Učitelé by za každou cenu neměli prosazovat pouze svůj názor a žáci by měli respektovat učitele, jakožto člověka, který si to učivo sám nevymyslel.
V budoucnu jistě bude nějaký způsob, jak celou věc řešit. Třeba to bude umělá inteligence, třeba to bude reforma školství.
Druhá možnost by byla méně nákladná a na mnoha místech i efektivnější. Ovšem musí ji provést rozumní lidé, kteří si vyslechnou názory obou stran – žáků i učitelů. Spokojeni by měli být všichni.
Ella Broučková
Škola, místo, kam by člověk měl chodit rád a s chutí do života. I když vlastně jsou dva typy lidí, ti kteří tam chodí dobrovolně desítky let, a ti, kterým nic jiného nezbývá. Jasně, že jsou i studenti, které škola baví, ale většinu moc ne. Někdy je to fajn, ale když se vám pak v diáři na jeden den objeví 4 testy, tak vás tak najednou začne bolet v krku, že radši zůstanete doma, pro velkou nemoc. No, ale jak tedy vypadá taková dokonalá škola? Dokonalá škola by mělo být místo, kde se každý cítí dobře a dokáže žít i bez toho, že nezná Pythagorovu větu, jenže taková škola není.
Když jdete do první třídy, tak poslední prázdninový den nemůžete dospat, jak se radostí těšíte, až se naučíte číst, psát a počítat. Místo známek hvězdičky a smajlíci, když pak někdy přijde první pětka, je vám trochu smutno, ale čím jste výš, je vám to víc a víc jedno. Pokud ovšem nejde o rozhodující známku vaší velké čtvrtletní práce, to už bývá trochu problém. Ach ty čtvrtletní práce…
Každopádně základní škola je v pohodě, pokud nejste dítě, co se do 7. třídy učí s rodiči a poznámky ze sešitu dokážete přetlumočit jak z google překladače. Střední už taková sranda není. Pro člověka, který si zakládal na tom, že se celou základku učí pět minut před hodinou a většinou dostane za 1, byl přestup docela mazec. Časem si na to ale zvyknete, naučíte se, kdo je jak náročný, u koho si můžete co dovolit, ale hlavně přijdete na to, že v tom nejste sám. Zjistíte, které předměty máte rádi a z kterých máte v noci noční můry.
Stejně si to ale jinak než bez stresu, srandy, 5 hodin spánku, některých zajímavých, a některých únavných informací, se kterými se ve světě stejně ztratíte, nedokážeme představit, je to prostě klasická „dokonalá škola”.
AUTOŘI PRACÍ: Filip Dvořák, Sabina Motrincová, Matyáš Hrych, Lucie Janušková, Barbora Stejskalová, Klára Šifaldová, Josefína Zárubová, Martina Zborníková, Adam Žalmánek, Ella Broučková
AUTOR: Natálie Procházková